Falešný hráč

Waldemar Matuška

D#mJsou tóny,kterC#é se ztrácejí
D#mkrátce, krátce Bzní,
má D#mláska pláče a C#zdá se jí,
že D#muž mě HnevěBzní.
Jsou Htóny, D#mkteré se G#mozvou a
G#m7nedozní, Ezní C#mvážně HkrátF#7ce,
má Hláska D#mpláče a G#mje z toho
G#m7nervosní, Eříká, C#mže jsem HzrádB7ce.
Ta D#mdívka nejdřív mě C#spoutala
jak D#mvězně v náruBčí
D#mteď je beze mne C#zoufalá,
snad D#mjí to HpoC#u_D#mčí.
Snad utiG#ší HkráBsný D#mpláč,
až pochoG#pí, Hže Bjsem D#mhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
C#Má D#mláska pláče a C#zdá se jí,
že D#mzas mě uC#D#mzní.
Ví, že jsem G#jen HBdný D#mhráč
a zvítěG#zí HkráBsný D#mpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: